Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keďže kultúrou by mal človek žiť celoročne, vybral som sa 22. novembra do Collossea. Časy, keď som ČAD, podľa rockovej verejnosti „najlepšiu slovenskú metalovú kapelu“...
Newyorčania v toxickom a rádioaktívnom bahne technického brutálneho death metalu mutujú už tridsiatu druhú (!
Na pracovný i súkromný e-mail z toho od agentúr chodí na recenzovanie stále dosť, stačí si raz za čas povedať „ok...
Deň pred Samhainom/narodeninami koncert, ktorý sľuboval čierno väčšie než v stredoafrickej vieske, tak prečo nejsť do Collossea. Nie že by som švédsku zaslúžilú zlobu MARDUK počas dvoch dekád nevidel už niekoľkokrát...
Keď ste skraja nového milénia chceli počuť nejaký vskutku brutálny death metal, k miestam, na ktorých ste nepoblúdili...
Pred deviatimi rokmi v poľskom Białystoku dvaja chlapíci dostali nápad odieť pravoslávnu liturgiu do blackmetalového hávu a svojím debutovým albumom vyvolali uctievačský ošiaľ v prvom rade u zástupov čiernych sŕdc.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
